Proč se pájka nestahuje z páječky?

Začínající radioamatéři se často setkávají s potížemi, když pájka nedrží na páječce. Nechce a to je vše. V takových podmínkách se pájení stává nejen mučením, ale skutečným mučením nervů.

Kolik úsilí a trpělivosti stojí chytit tuto hbitou kuličku roztavené pájky žihadlem. Ale pak je potřeba to dovést do detailů. Co když hrot nástroje není plochý? co potom dělat? Vše, co musíte udělat, je pečlivě připravit pro práci.

Hlavní důvody

Cín-olovo (nejběžnější) pájka se taví při teplotě 250-300 ℃ a tato teplota je pro práci zcela dostačující.

Pokud se v určitém okamžiku hrot zahřeje, pájka a tavidlo na něm mohou jednoduše vyhořet a zanechat nevzhledné stopy jejich přítomnosti.

Navíc měď, ze které je hrot vyroben, začne vlivem přehřátí oxidovat a na povrchu se objeví tenký film oxidu mědi. Kvůli tomu se pájka nelepí a „struska“ zbývající na hrotu vůbec nepřidává „lepivost“.

Existují tedy dva hlavní důvody, proč pájka nedrží nebo nedrží. Prvním je znečištění hrotu, druhým oxidace. Pokud je odstraníte, práce půjde jako po másle.

Správná příprava na práci

Přímá příprava nástroje pro pájení zahrnuje cínování. Koneckonců, pájecí materiál se nelepí na nepocínovaný kov.

Cínování je proces pokrytí povrchu tenkou vrstvou cínu.

Mimochodem, díly jsou připraveny pro pájení stejným způsobem. Jak pocínovat páječku? Ano, velmi jednoduché. Jen se nemusí pocínovat celý nástroj, ale pouze jeho hrot.

Nejprve je potřeba jej mechanicky vyčistit. K tomu je vhodný pilník nebo brusný papír. Musíte vyčistit důkladně, aniž byste zanechali rýhy nebo škrábance, ve kterých by mohl zůstat oxidový film. Samozřejmě, že páječka musí být studená.

Po důkladném vyčištění musíte pracovní plochu pokrýt vrstvou tavidla. Pokud se používá tekutá kompozice, pak se ihned po čištění nanáší štětcem, pokud se používá pevná kalafuna, musí být páječka ponořena do ní, když se hrot zahřívá.

Není třeba čekat na zahřátí páječky, protože se ve vzduchu nevyhnutelně vytvoří oxidový film, který opět zabrání přilepení pájky. Přehřátí je důvodem, proč měděný hrot necínuje.

Po zahřátí páječky na požadovanou teplotu se hrotem dotkněte pájky a otřete ji. Pájku můžete brousit pomocí plátku tvrdého dřeva – břízy nebo dubu. V tomto případě nedovolte přehřátí páječky.

Pájka perfektně drží na správně pocínované páječce a neleží na ní v hrudkách ani kapkách. Rovnoměrně pokryje měděný hrot a v případě potřeby jej tiše zanechá.

V případě niklování

K pájení se často používají páječky s tzv. „věčným hrotem“ potaženým tenkou vrstvou niklu. Z nějakého důvodu se věří, že necínuje. Koho by vlastně napadlo obrousit niklový povlak?

Přichází však čas a je patrné, že pájka nedrží! V lepším případě se lepí po malých kapkách. Co bychom tedy měli dělat? Odpověď je stejná – podvádět!

Důvodem je často špinavé žihadlo. Nejprve byste se měli ujistit, že niklování není poškozeno.

Poté musíte odstranit usazeniny. To lze provést na mírně zahřáté páječce vlhkým hadříkem složeným v několika vrstvách.

Další kroky jsou:

• ihned po odstranění uhlíkových usazenin musí být hrot spuštěn do sklenice kalafuny, ve které byl předtím umístěn kousek pájky;
• s páječkou musíte roztavit kalafunu kolem pájky tak, aby se potopila;
• pod vrstvou tekuté horké kalafuny se dotkněte pájky. Okamžitě pokryje celou pracovní plochu hrotu.

Nejlepší způsob, jak zabránit nepřilnutí pájky, je zabránit přehřátí hrotu.

Prevence byla vždy nejúčinnějším prostředkem. Pokud není možné zakoupit nástroj s regulací teploty, můžete si zakoupit stmívatelný regulátor napětí nebo si jej vyrobit sami. Pokud si hlídáte teplotu ohřevu, budete muset páječku pocínovat mnohem méně často.